První slova dětí jsou mnohdy překvapením pro jejich rodiče a často zdrojem veselosti pro okolí. A  v každé rodině zůstávají promluvy maličkých natrvalo ve slovní  " rodinné " zásobě. Sama jsem se stala Mambou jen díky svému vnukovi Lukášovi, který se učil říkat máma a bába a vzniklo Mamba, a to mi už také zůstalo. Všichni doma a také kamarádi mi dnes jinak neřeknou než Mambo.

Moc slov je vskutku nepředstavitelná a ten, kdo je dokáže použít a přitom si plně uvědomovat, co jejich vyslovením způsobí, je mistrem nejen rétoriky, ale zároveň také kouzelníkem a čarodějem. Síla slov je v jejich doteku. Slova jsou jako živé elementární bytosti, co nás těší, hřejí, konejší, pálí, studí, mrazí, osvěžují, poletují, plynou, derou se, táhnou se,lechtají, ukolébávají, bolí, napřimují, lámou,povznášejí, shazují,hladí,útočí, ubezpečují, chlácholí, ujišťují, uspávají, matou, osvěcují, zatemňují, mlží, povzbuzují, rozveselí,rozesmějí....a za nimi je vždy přítomný ten, kdo těmito slovy promlouvá.
Nedávno jsem se potkala s člověkem, který používal tolik vulgárních  výrazů, že mi šla hlava kolem. A přesto to byl člověk, který by se nikdy sprostě ani vulgárně nezachoval.Napadla mne pak stará známá věta, že někdo sprostě mluví a někdo sprostě jedná.
Slova jsou obrazy. A o čem jsou vlastně obrazy?
Podívám li se na nějaký obraz, probudí se ve  mně jen to, co je ve mně.
Promluví li na mne nějaký člověk, probudí se ve mně jen to, co je ve mně.
Mohu mít radost ze slov a nebo radost z něho. Mohu mít odpor k němu a nebo k jeho slovům. Proto je dobré používat rozum i cit. Spojovat inteligenci a intuici.
Proto se mohou slova stát lékem i zbraní. Stačí, aby ten, kdo stojí naproti nám jako náš protiklad ( - slovo protiklad je slovo složené ze slov proti a klad - stojí tedy proti nám vždy klad a ne někdo, koho máme považovat za něco záporného a odlišného - ) vyslovil něco, co se nás dotkne a hned víme o sobě více.
Ten, kdo promluvil měl jen snahu se s námi nějak pomocí slov spojit a čekal na reakci.  A tak poznáme jaké obrazy v sobě nosíme. Jestli jsou to obrazy pochopení a nebo nedorozumění, to je  jen na nás.
Přeji všem, aby v nich byly uloženy jen obrazy krásy a spolupráce, milosti a rovnováhy. Slova jsou důležitá. Důležitější jsou však obrazy v nás.
Zkuste si říci - bílá, černá, červená, zelená, modrá...a pozorujte jaký obraz se ve vás sám namaloval....takový jste umělec života.
 
Irena Kamín Chloubová